Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 01.11.2017 16:22:33 

Jožin    T.O.Satan

Úvod

" Dokud jsi mlád trampuješ , dokud trampuješ jsi mlád "

 Právě dělám svoje stránky .

image
Další fotky na
nebo
Dále se podívejte na stránky :
Osadní Webový časopis  Jižan   www.jizan.wbs.cz

T.O.Jižní Řeka   www.jiznireka.wbs.cz

 Čaryfuka      www.countrycihelna.wbs.cz 

Protivínský Lišák    www.camplisak.wbs.cz

T.O.Psanci          www.topsanci.wbs.cz

T.O.Pumáci     www.pumaci.websnadno.cz 

stránky o trempinku     http://sites.google.com/site/nastramp/

Džigit       www.dzigitovo.wbs.cz

Historie T.O.Satan

 
Popsat život trampské osady za bezmála třicetiletou dobu jejího trvání není lehká záležitost. Její život se nejlépe vyčte ze záznamů osadních kronik. Kdo však čeká, že ho následující řádky udrží v napětí jako seriály TV Nova, ten bude jistě zklamaný. Nastínit stručně 29 let choroby, která se jmenuje Tramping a kterou jsme se všichni nakazili, je svým způsobem umění. Vždyť je to kus života. Souhrn našich zážitků by vydal na román, leč poslání toho povídání je poněkud jiné. Snad odpustíte těch několik neumělých vět, jimiž se s vámi chci podělit o vzpomínky na časy minulé a shovívavě přihlédnete ke slohu autorovu…
image image
 Jak to vlastně začalo? Bylo to počátkem měsíce padajícího listí, léta Manitouova 1980, kdy se sešla parta kamarádů, kterým učaroval volný život v přírodě a po dvou letech vojenského drilu opětně zakotvili v rodném city. Jejich zvučné trampské přezdívky Béďa, Bob, Čupera, Adéla a Vlčák dnes každému napoví o koho se jednalo, ale v tehdejším čase je znali jen zasvěcení. Nicméně zkušenosti touláním se přírodou již měl každý z nich a tak slovo dalo slovo a z nadšení těchto kamarádů se začal klubat náznak nové osady, která později v historii jihočeského trampingu zaujala své nezaměnitelné místo. Parta si dala do vínku název SATAN. Ne, že by snad holdovala černé magii, to pouze slova známé písně „My jsme kluci očkovaný Satanem…“ jevila se jim býti inspirujícím prvkem. Život nové tlupy probíhal stejně jako na jiných vznikajících osadách. Chodilo se pod širák, s kytarou k táborákům, ale s ubíhajícími měsíci rostla stále větší touha po vlastním claimu, kde by romantika a kamarádství mohly rozkvést v plné šíři. Čerství Satani provedli několik nájezdů do povodí Velké a mluvící řeky vedeni touto myšlenkou. V té době ještě jezdil Láďa – Vlčák, ale jeho role, svěřená mu v osadních dějinách, stávala se již více méně epizodní ...Přehoupl se Nový rok a naplno vypuklo jaro 1981. S odcházejícími ledy můžeme spatřit výše jmenované, zatloukající záborové kolíky pod Domoradickými skalami. Zde tak začalo necelé dvouleté Satanské působení v tomto teritoriu. Ale jaro tohoto roku je důležité i v jiném směru. Osadní seskupení posiluje kamarád Jožin, jehož kytarové umění od těch dob střídavě oceňují i zatracují trempíři českých luhů a hájů. Na maličkém kempu vyrostl nenápadný sroubek, který se brzy stal cílem kolem putujících kamarádů a vodáků. Na Černickém vítání jara Satani rozšiřují okruh svých známostí o další budějovické osady a také se poprvé setkávají s protivínskou T.O. Černý Havran. Pomalu se pak stávají nedílnou součástí jižanského trampského dění. Tato snaha kulminuje v březnu dvaaosmdesátého roku, kdy na Jilčáckém vítání jara budějovických osad se z volného uskupení vyhlášením stává klasická trampská osada. Prvním šerifem se stal Čupera, zástupcem byl zvolen Jožin. Své nezastupitelné místo v osadním životě v té době rovněž zaujal nezapomenutelný Oli, kterého Satani „sbalili“ při čundru na Židárnu. Oli byl zvláštní případ. Mlaďas a bouřlivák, oplývající přehršlí nápadů a podnětů pro osadu.  V tandemu s Jožinem začali tvořit zajímavý hravý osadní duo, protože mimo jiné byl i výborným muzikantem. Dle jeho nápadu začala osada pracovat na projektu trampského plátku JIŽAN, který se měl stát jakýmsi informatorikem trampského dění jihočeského regionu. Podotýkám, že v dobách bolševické totality byla tato myšlenka velmi odvážná, ale Oli nepostrádal dostatek vůle svůj plán prosadit. Stalo se tak v r. 1984 a od té doby Jižan, v menších či větších periodách, nacházel své čtenáře v řadách lidiček cejchovaných khaki bacilem romantiky.To však předbíháme dobu a tak se raději vraťme do léta 82, které se stalo dalším mezníkem osadního života. „Expedice Vltava“ začala tohoto roku naprosto normálně a neslibovala státi se důležitým přelomem v dějinách osadních campů. Leč stalo se. Po přistání na známých místech v Domoradickém údolí Satani zděšeně zjistili, že jejich camp někdo ukradl. A to doslova. Zřejmě padl v plen řádící motorové pile a jen smutná díra v zemi žalovala kamarádům, že zde kdysi stávala tolik útulná osadní boudička. Z T.O. Satan se v tu chvíli stali Psanci a vyvstala otázka co dál. Po ztrátě boudy se tak opět na čas stali osadou toulavou. I to mělo své kouzlo. Při hledání nového fleku jsme měli možnost navštívit mnohá zapadlá místa, na nichž by oko pravověrného tuláka spočinulo se zalíbením. Leč stále to ještě nebylo ono. Až jednoho dne…Barevné listí zlatilo trampské cestičky a uskupení mělo za sebou první osadní akce pro čundráckou veřejnost. V první řadě to byla trampská svatba Adély a jeho Twiggy, která takto posílila naše řady. Růžena byla príma holka, co skutečně  nezkazila žádnou legraci. Kdo jí slyšel zpívat známej Zelenáčskej hit Jackův smích, ten ví o čem je řeč. Svědkem jejich vdavek se stala známá trampská krčma v Třísově, kde přes stovka kamarádů z více než tuctu osad křepčila při rozverném bluegrassu budějovických Roháčů, aby tak rovněž netradičně přivítali nadcházející májové oslavy. Ale pozor! Osadní řady se rozrůstají o další příznivce. Je jím Piškot z bývalé T.O.Black Bat. O něco starší než my, ale toužící se s námi podělit o své zkušenosti a nápady. Z jeho popudu ještě téhož roku osada organizuje první z Vandrů v sukních a „Skotský pochody“ se pak na další tři roky stávají vyhledávanou recesistickou akcí. A to už se blíží doba podzimních oparů. Ještě se stačil oženit Bob. Jeho vyvolenou se stala Zuzka – Jesle a tak nám ta osada pěkně rozkvétala. Leč vraťme se k danému tématu. Letní toulky přivedly osadníky do krásného tichého údolí s mohutnými smrky a protékajícím potokem a tak na podzim padlo rozhodnutí začít sem pravidelně jezdit. Od té doby tedy v rokli pod Rožmitálem na Šumavě, jež se zove roklí „Hovadí“ (podle neuvěřitelného množství ovádů vyskytujících se zde v prvém létě našeho působení) bují osadní život obsahující všechny prvky trampského dění. Ještě v lednu Nového roku vstupují na manželskou stezku Oli a Jitka a po čase je následují i Čupera s Chrupčou. Nastal neodvolatelný čas zakládání rodin a na klasické trampování jakoby najednou nezbývalo tolik času. Velkým štěstím pro osadníky bylo, že jejich manželky nejenže měly pro trampování pochopení, ale nakonec se i staly oddanými členkami osady provázejícími je při vandrech a navíc pro trampování nadchly i děti vzešlé z těchto svazků a vedly je  k trampským tradicím, písním, životu a filosofii v osadě proklamované. Dokladem toho jsou i Dny Dětského trampingu, pořádané každý rok na přelomu jara a léta na potlachovišti nedaleko osadního kempu. A roky letěly…Jako kluci a holky plný romantiky jsme museli projet co se dá. V osadních análech jsou zaznamenány výpady do Prachovských skal, Českého ráje, Broumovských skal, Slovenského ráje, Spišské Magury, Orlických hor, Beskyd i Jeseníků, mnohé toulky po šumavských a novohradských hvozdech, ale rovněž expediční plavby po Vltavě či Lužnici, střídané s pravidelnými návštěvami Českomoravské vrchoviny spojené s „rošťáckými“ brigádami. Nedílnými částmi jsou čundry na Sázavu, do Českého a Moravského krasu, Krušných hor i povodí Berounky a Brd a v neposlední řadě pravidelné šlápoty jihočeskými dominii. Osadní stopy najdeme otištěny i v bývalé Jugoslávii, NDR i Rumunsku. T.O. Satan se pravidelně zúčastňovala i sportovních akcí, jako např. „Koženýho klání“ – fotbalovýho memoriálu Ládi Vnuka, či nohejbalových turnajů na Rančáku a  v Bujanově. Osada se stala rovněž i jedním z organizátorů budějovického Tramp Hockey Cupu, jehož štafetu po dva roky nesla na svých bedrech. V rámci „Portovních“ událostí se spolupodílela na pořadatelské činnosti několika ročníků krajských kol této soutěže, aby se vzápětí s elánem sobě vlastním vrhla na spoluúčast při organizování několika ročníků Ponny Expressu  v krajském city. Tato událost pro několik tisícovek návštěvníků byla vyvrcholením snažení a zřejmě přelomovým bodem osadních snah.Do osadních memoárů patří i organizování trampských svateb, Vítání jara i tzv. „Vandrů Jižanů.“ Činnost vskutku pestrá a mnohý by si mohl říci, jak je možné toto vše stíhati. Vezmeme-li v potaz, že v osadě docházelo i ke „kádrovým“ změnám, nutno podotknouti, že (nepočítaje v to činnost v ČSOP či příspěvkové úlety do trampského vysílání Radia 21), že aktiva převažují nad pasivy. Do osady přicházejí i další členové: Panáček – mladé a zelené mládí, neváhající za osadou dojíždět až z Moravy a rovněž Klasik, zajímající se o osadní život až do své svatby. V dobách největšího rozkvětu tak prošlo řadami T.O. Satan 14 členů, nepočítaje v to řady milenek, psů a pomocného personálu.  Bohužel nejen radostné události provázely osadní život. Léto roku 88 se černým písmem zapsalo na stránky osadní kroniky. Smrt si nevybírá. Nepřihlíží ani k věku, ani k dobrým skutkům, ani k velkým plánům. Z kruhu velkého národa trampských romantiků si nečekaně odvedla kamaráda Oliho, o dva roky později Čuperu a v r. 2002 je následovala Jožinova Macína –nedovedla je však vyrvat z našich srdcí a dodnes jim patří naše věčně zelená vzpomínka…V r. 1988 dochází rovněž k dalšímu důležitému osadnímu předělu. Naše řady opouští frakce Adéla, Twiggy, Piškot a Bob, aby se dala vlastní cestou, více specifikující jejich představy. Zbylí osadníci se zatím odhodlávají k dalšímu důležitému kroku – k přestavbě stávající a chátrající osadní boudy na bytelný srub. Stalo se tak  v předvečer revolučního kvasu a poté se Satani epizodně působili v rámci obnovované ČTU. A když už jsem se zmínil o tomto koketování, musím přiznat i několikeré vandry na její hlavní základnu, na Sluneční paseku u pelhřimovského Křemešníka.Důležitým životním bodem osady se stala i Béďova svatba. Když předtím vyhrál šerifské volby, řekli si, že teď už do toho taky může praštit a přivedl si Marušku z T.O. Tři duby. A ve stejným roce – tj. 1998 – můžeme vysledovat i první z celé řady Jožinových trailů. Zde bych měl asi na chvíli odbočit a podotknout, že se prapůvodně jednalo o projekt spřátelených osad Psanci, Tuláci jihu, Brdští supové a do něhož občas zasahovali i „Třídubáci“ či Saxana z Prachovskejch skal. Každý rok někdo z uvedených připravil pro druhé velký vandr po jemu známých lokalitách a tak se to točilo pořád dokola, než kolečka zaskřípala a zaběhané soukolí hrozilo se zastavit. Tu nastoupil Jožin, plný energie a už to jelo: Třeboňskej trail, Trail Slaměnýma horama (Novohradky), Povodňovej trail, Lipenskej Trail krajem zaniklých vsí. Trail krajem zapadlých vzpomínek – Slepičí hory, Slunce, seno trail…, Temelínskej trail (a v současné době se připravuje Čarodějnický trail Jesenickem). Nedosti na tom, že převzal štafetu, ale ke každému vejšlapu vznikaly zajímavý knížtičky plný informací.V r. 2000 proběhl poslední (asi fakt poslední, síly docházejí…)osadní potlach za účasti přes 200 kamarádů. Potom se osada jakoby stahuje z výsluní (zemřel Čupera a Macína a snad i otřesena atmosférou pro proběhlých záplavách 2002, jimž osadní kemp s boudou unikly jen o vlásek – rozběsněná hladina všeničící Čeřině dosáhla kulminačního bodu sotva metr od srubu). Může se tedy zdát, že jsme pak nějak zpohodlněli, ale opak je pravdou. Následovaly troje Lipenské sleziny (hudební akce s výšlapem po okolí)… mimochodem, teď mě napadá: Nebyli my jsme tak nějak na ty série tří zatížený? Tři velký potlachy, tři Skotský pochody, trojí Hockey cup, tři country bály, troje recesistické zimní Plavby únorového vítězství… apod. Osada se tedy v té době zmenšila co do počtu, ale ze scény tak docela nevymizela. Nastalo období spíše sólo projektů jednotlivých členů, ale vlajka se Sataní hlavou na pozadí táborového ohně byla a je stále k vidění. Čuperovy holky vyrostly a angažovaly se ve vedení dětských oddílů, Béďa s Maruškou začali vypiplávat malýho Pavlíka a Jožin rozšiřoval jižanskou osvětu na severu Moravy, kam jej táhla srdeční záležitost a byl tudíž k vidění spíše  v okolí Ostravy, než na domácích kempech. Pilně vystupoval i jako člen odborné poroty při Klimkovickém kytarobití a staral se, aby pouta kamarádství, navázaná při Bujanovských akcích mezi jihočeskými a moravskými osadami, nebyla zpřetrhána. Zatím se to daří. Dokázal dokonce velkou tlupu Ostraváků, Brňáků, Brďáků apod. dovléct i na protivínskou Country Cihelničku. No, co dodat závěrem? Až někde zase zahoří oheň kamarádství a v korunách borovic zazní staré, dobré trampské písně, v našich srdcích bude žhnout stále stejná touha jako před těmi 30 lety. Touha, která nám nedovolí další a další roky stárnout, touha, která nás žene za další obzory, touha, která je spolehlivým garantem toho, že i nadále budeme spatření na všech možných cestách a cestičkách. Věříme v to a zalamujeme vám palec.            
TOPlist